8.-10.8.2011 Kina ve Velkém Špalíčku
13.-14.8.2011 Taneční soustředění Letovice [fotky od Lipči]17.8.2011 Návštěva Radka a Lady
Než se dostanu k tomu, proč jste všichni rozklikli článek (striptýz), musím zmínit naši návštěvu brněnského multiplexu Velký Špalíček, kam jsme se minulý týden s Evičkou vydali hned třikrát po sobě. V pondělí jsme ze zvědavosti šli na posledního Harryho Pottera, kterej nás zklamal svojí průměrností a neemotivnosti (víc v komentáři na čsfd), v úterý jsme večer zašli na Šéfy na zabití, kteří nás příjemně překvapili, ale stoprocentně největší zážitek nám přinesl středeční Strom života. Samotný film by vydal na vlastní článek a tak se zmíním jenom o tom, jak proběhla projekce, která se odehrála v nejmenším sále Špalíčku. V průběhu filmu se nedělo nic vzrušujícího, kromě toho, že sál už v první polovině filmu opustilo několik lidí. Vskutku dramatický byl až závěr. Zhruba dvě minuty před koncem filmu náhle obraz na plátně zhasnul, světla se naopak rozsvítila a místo příjemné orchestrální hudby, která hrála ve filmu, se ozval naléhavý ženský hlas, který nám opakovaně sděloval, ať se okamžitě zvedneme ze sedaček a opustíme budovu.
Když jsme vylezli ze sálu, ve Špalíčku už nebyl nikdo, kromě...hasičů. Klimatizace hučela na plno a vzduchem zlověstně vlály roztrhané plakáty s připravovanými filmy. Když jsme po nefunkčních eskalátorech seběhli do druhého patra, ucítili jsme a následně jsme i uviděli kouř. Do přízemí jsme proto seběhli ještě rychleji a kolem natahaných hasičských hadic jsme urychleně dle instrukcí "opustili budovu", před kterou už stálo několik hasičských aut a několikanásobně víc čumilů. Až z tohoto článku další den jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo a že chytl komín v nějaké pizzérce. No dobrej zážitek. Nejvtipnější na tom je, že jsme asi měli promítače cinefila, protože nás nechal i přes hořící Špalíček dokoukat film téměř až do konce, zatímco všechny ostatní sály už byly dávno vyklizené. "Děkujeme" :-)
Následující víkend proběhlo tradiční Letovické soustředění, na kterém se z nás (bývalých zasloužilých tanečníků) stávají čím dál větší vetřelci. Zase jsme se seznamovali s novýma lidma, kteří byli trochu překvapení, když dojela partička, která tam s nima celý den netancovala a najednou dělala největší bordel. Mezi nováčky patřil i Jarda, u kterého jsme se všichni shodli, že prostě MUSÍ být nějak geneticky spřízněný s nedorazivším Šnekem. Evička si mezitím užívala hody v Pařezovicích a my jsme trsali, bavili se a hráli macháčka jako každej rok :-) Mezi zlaté hřeby večera patřila Kubova historka o Kučerově soustředění, která prý byla dobrá sama o sobě, ale my s Ladou z ní moc nevíme, protože jsme seděli na druhé straně stolu a tak jsme mohli jenom sledovat gesta vypravěče a bavit se vymýšlením si toho, co říká. Ladu to tak rozdovádělo, že nám pak ukázala (opakovaně) svoje sexy znamínko, které následně chtěla trumfnout Zuzka Kindermannová. Tak vysoko si ale kalhoty vytáhnout nedokázala, takže po asi půlhodinovém tlaku pětičlenné skupinky (v čele s Ladou :-D ) jsme ji donutili se vysvlíct. Domů jsme dojeli o půl čtvrté ráno a bylo to fajn. Dorazili i staří známí, jako třeba Zdeňka nebo Lubík, takže paráda.
Když jsme vylezli ze sálu, ve Špalíčku už nebyl nikdo, kromě...hasičů. Klimatizace hučela na plno a vzduchem zlověstně vlály roztrhané plakáty s připravovanými filmy. Když jsme po nefunkčních eskalátorech seběhli do druhého patra, ucítili jsme a následně jsme i uviděli kouř. Do přízemí jsme proto seběhli ještě rychleji a kolem natahaných hasičských hadic jsme urychleně dle instrukcí "opustili budovu", před kterou už stálo několik hasičských aut a několikanásobně víc čumilů. Až z tohoto článku další den jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo a že chytl komín v nějaké pizzérce. No dobrej zážitek. Nejvtipnější na tom je, že jsme asi měli promítače cinefila, protože nás nechal i přes hořící Špalíček dokoukat film téměř až do konce, zatímco všechny ostatní sály už byly dávno vyklizené. "Děkujeme" :-)
Následující víkend proběhlo tradiční Letovické soustředění, na kterém se z nás (bývalých zasloužilých tanečníků) stávají čím dál větší vetřelci. Zase jsme se seznamovali s novýma lidma, kteří byli trochu překvapení, když dojela partička, která tam s nima celý den netancovala a najednou dělala největší bordel. Mezi nováčky patřil i Jarda, u kterého jsme se všichni shodli, že prostě MUSÍ být nějak geneticky spřízněný s nedorazivším Šnekem. Evička si mezitím užívala hody v Pařezovicích a my jsme trsali, bavili se a hráli macháčka jako každej rok :-) Mezi zlaté hřeby večera patřila Kubova historka o Kučerově soustředění, která prý byla dobrá sama o sobě, ale my s Ladou z ní moc nevíme, protože jsme seděli na druhé straně stolu a tak jsme mohli jenom sledovat gesta vypravěče a bavit se vymýšlením si toho, co říká. Ladu to tak rozdovádělo, že nám pak ukázala (opakovaně) svoje sexy znamínko, které následně chtěla trumfnout Zuzka Kindermannová. Tak vysoko si ale kalhoty vytáhnout nedokázala, takže po asi půlhodinovém tlaku pětičlenné skupinky (v čele s Ladou :-D ) jsme ji donutili se vysvlíct. Domů jsme dojeli o půl čtvrté ráno a bylo to fajn. Dorazili i staří známí, jako třeba Zdeňka nebo Lubík, takže paráda.
Na soustředění jsem se taky s Radkem domluvil, že mu v týdnu vrátím nějaký věci. Pár lidí se toho chytlo, a tak jsme včera zažili další, trochu menší, ale o nic míň vydařenou akci u něj doma. Padlo na ní naprosto zásadní rozhodnutí, zorganizovat příští rok pařbu na kurtech v Rudici, kde společně zavzpomínáme na mládí a všechny soustředění. Pozveme všechny, kdo se někdy Rudických pařeb zúčastnili, pokecáme, zakalíme a ...ach jo - už teď se těším :-)
