"Jedno piccolo prosím"

Dneska jsme s Evičkou v kavárně Dobrovský narazili na klasický český ristretto/piccolo/espresso/"preso" problém. Protentokrát jsem byl za vola spíš já a obsluhu musím pochválit, protože byla nejenom příjemná, ale i znalá. Chabou omluvou pro mě může být snad jen chaotická situace v českých kavárnách, ke které se ještě dostanu. V důsledku tohoto incidentu jsem trochu zagooglil, pročítal diskuse a s výsledky bych vás rád seznámil.

Jako obecný přehled o variantách káv doporučuju web: http://www.svetkavy.cz/info_priprava_kavy.php a http://jaknakavu.eu/espresso/espresso-vysvetleni-pojmu/
Zajímavá diskuse o pojmenování typů a pojmu piccolo na: jaknakavu.eu/espresso/piccolo-neexistuje/

Že si v českých hospodách něco objednáte a donesou vám něco úplně jiného, to už je v podstatě klasika, na kterou si tady ani stěžovat nechci. Spíš mě zajímalo, jak je to "správně", tedy jaká je teorie a taky jaká praxe. A to nejenom u nás, ale i v Itálii. Nebudu se zaobírat kombinacemi káv s mlékem, ani turkem, moccou, apod. Řeč bude čistě o kávách dělaných pod tlakem (odtud presso :-))

Začneme teorií. Co se týká jednotlivých káviček, mají samozřejmě přesně určené, kolik gramů kávy by mělo v šálku být. Standardizované a zákonem dané je to ale POUZE v Itálii. Podobně se často píše i o správném tlaku, pomocí kterého je káva připravena. Český problém, který jsem nastínil, ale plyne především z velikosti káv. Dle teorie v podstatě v baristice neexistují jiné pojmy než espresso (cca 20-30ml vody; 7g kávy) a ristretto (max. 20ml vody; 7g kávy). Doplněno je to maximálně ještě variantou doppio, což je 60ml a 14g kávy, tedy plný šálek (ale ten malý, ne český kafáč).

Když se přesuneme k italské praxi, ve skutečnosti tam všichni pijou to, co se v teorii označuje espresso a říkají tomu jednoduše caffé. V hovorové italštině se prý můžete výjimečně setkat s pojmy piccolo a grande, které označují menší a větší espresso. Slyšet ale tohle označení je naprostá výjimka.

No a teď to nejkomplikovanější - prostředí české. V tom je situace taková, že standardizovaný není VŮBEC nic a to ani velikosti. Každá hospoda to má úplně jinak a co víc - každý host chce něco úplně jiného. Takže vzniká začarovaný kruh. Češi si jednak vymysleli vlastní tzv. "preso", což je mnohem větší než espresso i doppio. Navíc Italům ukradli slovo piccolo a používají ho nejčastěji proto, když chcou zdůraznit, že nechcou preso, ale espresso. Pravidla to ale žádný nemá, každej říká něco jinýho a myslí taky něco jinýho; hosté i obsluha.


Co z toho tedy plyne? Jednoduchá poučka: V hospodě/restauraci/kavárně si v podstatě u nás nejde na jistotu objednávat kterýmkoliv z výše jmenovaných pojmů. Od teď proto volím postup "Dobrý den, co u vás prosím Vás znamená espresso?" Líná huba, holý neštěstí.

Od moře v Řecku k moři holek

20.8.2011 Závěrečný galakoncert Ibéricy (http://iberica.cz)
9.-19.9.2011 Dovolená na Lesbosu (Řecko) [fotky] 
Taneční 2011/2012


Tak po dlouhé době se zase hlásí duo Evička & Bajda :-) Co je u nás novýho? Krátce řečeno byli jsme na dovolené, začali taneční a hodláme zpravidelnit salsoidní setkávání...oproti smrti Stevea Jobse úplný prkotiny :-(

Ještě na konci srpna jsme stihli zajít na závěrečný galakoncert festivalu španělské kultury Ibérica. V krásným prostředí Boskovickýho zámku nám (tehdy ještě za vlahého letního večera) hráli i tančili největší katalánské hvězdy flamenca. Kromě toho proběhla ochutnávka vína, kávy i sýrů. Pěknej večer v téměř domácím prostředí...prostě Bozako :-)

No a pak jsme vyjeli na dovču. Tentokrát se k nám připojila Zůza Kadrmasová se Zdenečkem a byla to paráda. Doletěli jsme na Lesbos, kde jsme se strávili supr trupr 12 dní. Tentokrát jsme se rozšoupli. Na pět dní jsme si půjčili auto a na další dva motorky. Celej ostrov jsme projezdili křížem krážem a podlehla nám nejedna...pláž :-) Možná jsme to i trochu přepískli, protože se nám podařilo naši půjčenou Fiestu nabourat :-) Za volantem zrovna seděla Zuzka a za autem zrovna stál strom....stane se :-) O tom, jak se v Řecku jí asi nemusím vykládat. Každej den nechyběly na stole tzatziki ani řeckej salát, no a kromě nich jsme se ládovali zapečenýma lilkama, jehněčím, fetou, a plno dalšíma dobrotama. Psát víc o dovči asi nemá cenu. Fotky mluví za vše.

Jinak samozřejmě přichází podzim a s ním začaly naše oblíbené taneční :-) Letos jezdíme nejvíc v sestavě Já+Lipča+Pavel+Zuzka Kindermannova+Pája+Klára. Evička zůstává doma, protože je tam letos asi o dvacet holek víc a "stát na pódiu ji nebaví." :-) Zato my se fakt nenudíme :) Mezi instruktorováním o pauzách ještě salsujem, takže se člověk i unaví. Letošní kurz je šikovnej (ve všech významech tohoto slova) a děcka jsou fajn. Po každým kurzu následuje tradiční posezení v baru Hokejka společně s každým kdo se přidá a dlooooooouhou řádkou tequil různé barvy. Je to neuvěřitelný, ale řekl bych už asi pátej týden mají tyhle sedánky kvalitativně stoupající tendenci :) Ten poslední čtvrtek jsme pili smrtelnou kombinaci plzní, tequil a Long Islandů...brčkama. Naštěstí jim tam děláme takovou tržbu, že kvůli nám nechávají otevřený :-D

Než skončím tuhle rekapitulaci toho nejzásadnějšího z posledních týdnů, připomenu, že jsme se s tanečnickou partou dohodli, že každý úterý zajdeme od 20:00 buď do Sombréra nebo do No Stress Clubu. Všem nejvíc potenciálním už jsem poslal mail, ale kdybyste kdokoliv jinej chtěli zajít, stačí se ozvat a bude to super :-) Při té příležitosti bych rád pochválil Pavla, ze kterého se stává právoplatný člen našeho velice úzkého elitního klubu (ex)tanečníků a dostává bonusový body za to, že se s ním jako skoro s jediným dá rozumě domlouvat a je pro každou špatnost...a má nejdelší brčko. Dobře on :)

Mějte se všichni fajn a na shledanou v úterky/čtvrtky/i na různých nepravidelných akcích!

...jo a Lipča se stal modelem. Jeho nejnovější kousek ponechávám volným interpretacím ;-)

Hořící Špalíček, Letovický striptýz Zuzky a vzpomínání na Rudici

8.-10.8.2011 Kina ve Velkém Špalíčku

13.-14.8.2011 Taneční soustředění Letovice [fotky od Lipči]

17.8.2011 Návštěva Radka a Lady

Než se dostanu k tomu, proč jste všichni rozklikli článek (striptýz), musím zmínit naši návštěvu brněnského multiplexu Velký Špalíček, kam jsme se minulý týden s Evičkou vydali hned třikrát po sobě. V pondělí jsme ze zvědavosti šli na posledního Harryho Pottera, kterej nás zklamal svojí průměrností a neemotivnosti (víc v komentáři na čsfd), v úterý jsme večer zašli na Šéfy na zabití, kteří nás příjemně překvapili, ale stoprocentně největší zážitek nám přinesl středeční Strom života. Samotný film by vydal na vlastní článek a tak se zmíním jenom o tom, jak proběhla projekce, která se odehrála v nejmenším sále Špalíčku. V průběhu filmu se nedělo nic vzrušujícího, kromě toho, že sál už v první polovině filmu opustilo několik lidí. Vskutku dramatický byl až závěr. Zhruba dvě minuty před koncem filmu náhle obraz na plátně zhasnul, světla se naopak rozsvítila a místo příjemné orchestrální hudby, která hrála ve filmu, se ozval naléhavý ženský hlas, který nám opakovaně sděloval, ať se okamžitě zvedneme ze sedaček a opustíme budovu.

Když jsme vylezli ze sálu, ve Špalíčku už nebyl nikdo, kromě...hasičů. Klimatizace hučela na plno a vzduchem zlověstně vlály roztrhané plakáty s připravovanými filmy. Když jsme po nefunkčních eskalátorech seběhli do druhého patra, ucítili jsme a následně jsme i uviděli kouř. Do přízemí jsme proto seběhli ještě rychleji a kolem natahaných hasičských hadic jsme urychleně dle instrukcí "opustili budovu", před kterou už stálo několik hasičských aut a několikanásobně víc čumilů. Až z tohoto článku další den jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo a že chytl komín v nějaké pizzérce. No dobrej zážitek. Nejvtipnější na tom je, že jsme asi měli promítače cinefila, protože nás nechal i přes hořící Špalíček dokoukat film téměř až do konce, zatímco všechny ostatní sály už byly dávno vyklizené. "Děkujeme" :-)

Následující víkend proběhlo tradiční Letovické soustředění, na kterém se z nás (bývalých zasloužilých tanečníků) stávají čím dál větší vetřelci. Zase jsme se seznamovali s novýma lidma, kteří byli trochu překvapení, když dojela partička, která tam s nima celý den netancovala a najednou dělala největší bordel. Mezi nováčky patřil i Jarda, u kterého jsme se všichni shodli, že prostě MUSÍ být nějak geneticky spřízněný s nedorazivším Šnekem. Evička si mezitím užívala hody v Pařezovicích a my jsme trsali, bavili se a hráli macháčka jako každej rok :-) Mezi zlaté hřeby večera patřila Kubova historka o Kučerově soustředění, která prý byla dobrá sama o sobě, ale my s Ladou z ní moc nevíme, protože jsme seděli na druhé straně stolu a tak jsme mohli jenom sledovat gesta vypravěče a bavit se vymýšlením si toho, co říká. Ladu to tak rozdovádělo, že nám pak ukázala (opakovaně) svoje sexy znamínko, které následně chtěla trumfnout Zuzka Kindermannová. Tak vysoko si ale kalhoty vytáhnout nedokázala, takže po asi půlhodinovém tlaku pětičlenné skupinky (v čele s Ladou :-D ) jsme ji donutili se vysvlíct. Domů jsme dojeli o půl čtvrté ráno a bylo to fajn. Dorazili i staří známí, jako třeba Zdeňka nebo Lubík, takže paráda.

Na soustředění jsem se taky s Radkem domluvil, že mu v týdnu vrátím nějaký věci. Pár lidí se toho chytlo, a tak jsme včera zažili další, trochu menší, ale o nic míň vydařenou akci u něj doma. Padlo na ní naprosto zásadní rozhodnutí, zorganizovat příští rok pařbu na kurtech v Rudici, kde společně zavzpomínáme na mládí a všechny soustředění. Pozveme všechny, kdo se někdy Rudických pařeb zúčastnili, pokecáme, zakalíme a ...ach jo - už teď se těším :-)

Potáborový obídek

 7.8.2011 Nedělní grilovačka

Nedělní odpoledne stane se,

pro mnohé chvíli nudy.

Ten, kdo to pomyšlení nesnese,

ať griluje si pstruhy.

Barevné prázdniny 2011

28.7.-6.8.2011 Letní tábor Barevné prázdniny 2011 (Smraďavka) [fotky]

Po zimním nadšení z lyžařskýho tábora jsem na přelomu července a srpna vyrazil skoro se stejnou partou lidí i na tábor letní. Bylo mně jasný, že tentokrát to taková brnkačka nebude, protože odpadá lyžování a tak je potřeba dětičky bavit od půl osmé ráno do desíti večer. Přípravu jsem proto nepodcenil a nachystal si tunu her, kvůli kterým jsme se s Evičkou dokonce lehce pohádali, protože jsem se jim věnoval zřejmě až příliš :-)

Na starost jsem měl po celých deset dní tři různé skupinky dětí. Jednak věkový mix na celotáborové hry (skončili jsme 3.), jednak lidi, kteří si vybrali taneční specializaci, no a nejvíc času jsem trávil se svým oddílem ve věku 11-14 let. Taneční skupina se sešla skvělá, plná těch nejstarších a nejšikovnějších, takže jsme toho udělali hrozně moc. Fyzicky ale bylo běhání po lese, následně taneční trénink a následně další běhání po lese dost náročný. Nemluvě o poradách vedoucích trvajících do pěti do rána :-) Když jsem o poledním klidu vytuhnul na trávě a nevzbudilo mě ani hopsání a pištění děti na trampolíně stojící ve vzdálenosti asi dvou metrů, už to bylo na pováženou :-)

Stěžovat si ale vůbec nemůžu. Stejně jako v zimě, bylo super pozorovat, jak se i z těch největších machýrků stávají normální, ochotný a fajn děcka. Nejenom o ni, ale i my jako vedoucí jsme si užili plno nezapomenutelných zážitků. Z těch nesouvisejících s pařením musím za sebe jmenovat řízení autobusu a strhávání stromu ve dvou lanem, aby jsme měli čím založit táborák :-)

Jako tábora jsme měli Rok na vsi, takže jsme s dětmi během deseti dní projeli celý rok na vesnici před sto lety. Chodili tři králové, měli jsme velikonoce, seli jsme i sklízeli obilí a na konci tábora nechyběli Vánoce, kterým ti nejmenším uvěřili, takže se rodičů poslední den ptali, jestli je pod stromkem doma hodně dárečků. Vystrojili jsme taky svatbu (viz fotoalbum), ne nepodobnou té naší falešné, takže jsem se dokonce dojal :-)

Musím přiznat, že na konci jsem už byl hodně vyfluslej, ale bylo to krásných deset dní a už se těším, až na podobnou akci vyrazím znovu.

Bc. Bacík na Vysočině

 5.7.-6.7.2011: Po Vysočině s kočárkem [fotky]

Po více než měsíční pauze je čas na další článek na náš blog. Důvody proč se mezi našimi příspěvky objevilo tohle hluché místo jsou asi všem jasné. Evička toho moc nenapíše a mě zaměstnaly nechuťárny typu "dopsání bakalářky", "absolvování státnic, obhajoby, přijímaček" a podobně. Mňamka.

No abych to shrnul, všechno dopadlo dobře :-) Státnice na Evropkách i na Žurně mám úspěšně za sebou, stejně jako přijímačky na magisterský pro oba dva obory. Obhájení bakalářky naštěstí nebyl vůbec problém a můj dokumentární film Život v rytmu tance obstál se známkou B stejně jako psaná část práce. Na tomhle místě bych ještě jednou rád poděkoval Evičce i Radkovi a Ladě za trpělivost. Bez nich by to nedopadlo tak, jak to dopadlo. O tom, jestli práci někde vystavit úplně veřejně (YouTube?) se ještě s Radkem a s Ladou pobavím.


Úspěšnýma přijímačkama se mně trochu zkomplikovala cesta k titulu na fildě. Magisterský studium totiž můžu přerušit až po prvním semestru, takže teď asi půjdu v klidu studovat zvlášť žurnu i evropky a k dokončení filmu na fildě se SNAD dostanu posléze.

Ale dost o škole...po několikatýdenním sociálním strádání teď musím dohánět sociální i jiný kapitál.Vysokoškolské studium se například velice neblaze projevilo na mé snaze začít poctivě a pravidelně minimálně třikrát týdně běhat. Po opatrných začátcích na podzim přišlo pravidelné navyšování tréninkových dávek od začátku nového roku, které ale bohužel nemělo moc dlouhý trvání a následující graf jasně ukazuje, jak z kopce to s mým tréninkem s blížícími se státnicemi šlo:

Po státnících jsem vyrazil znovu na stadión a zjistil, že je moje fyzička totálně v prdeli a že jsem na tom snad ještě hůř, než když jsem v lednu začínal. K tomu je teď to totálně nechutný vedro, ve kterým mám pocit, že se rozpouštím, takže donutit se obout boty a vyběhnout je opravdu náročný. Ale tak třeba se do toho zase nějak pomalu dostanu. Každopádně jsem začal znovu chodit do práce, Evička teď dělá v Invii a náš život se pomalu vrací do normálních kolejí :-)

O státních svátcích jsme si teď odskočili za našima a Hynkem na chalupu na Vysočinu. Společně s rodinnýma známýma Havířovýma jsme vyrazili na dva výlety. Jeden měl být dlouhý pět kiláků, druhý zhruba osm. Díky různým peripetiím a dobrovolným oklikám jsme ale nakonec nachodili víc než šestnáct oba dva dny. A to podotýkám, že jsme po polňačkách a lesních cestách tlačili Havířovic kočár, případně nesli malou Lindu jenom tak. Fotky jsou asi lepší než popis :-)


No a aby tenhle lehce rozjížděcí a nudný příspěvek měl taky nějakou informační hodnotu, musím si postěžovat, jak trapný filmy v letošním roce jsou. Od 1.1. sleduju (teda ne jako filmy, ale recenze apod.) VŠECHNY premiéry v běžné distribuci  u nás v ČR a podle mýho názoru, stojí za vidění zatím tak možná tři filmy, který můžu doporučit (plakátky jsou klikatelný odkazy na film):

Jinak je to ale bída a děs, utápění ve schematičnosti, předvidatelných koncích, nudných zápletkách...no škoda mluvit. Skóre ještě můžou zlepšit tyhle snímky, který mám v hledáčku, ale zatím nebyl čas nebo tak nějak:

Uvidíme, jak dopadne novej Harry Potěr...ale moc šancí bych tomu nedával :-)
Teď odjíždím na dva týdny skoro na tábor jako vedoucí, takže asi tušíte, o čem bude další článek. Do té doby se mějte famfárově :-))

Jak jsem dostal zápis do trestního rejstříku

Dobře, za porušení vyhlášky to asi není do trestního rejstříku, ale musel jsem to trochu zdramatizovat, aby si to někdo přečetl :-D

Každopádně poslední dny trávím natáčením bakalářky a chozením do práce. A právě kvůli natáčení jsem se dnes vypravil do Starýho Lískovce za Radkem a Ladou, abysme (promiň Pájo, ale mně to "abychom" fakt nejde do huby..ani na papír...ani tady prostě :-D) udělali pár posledních záběrů. Vypravili jsme se pak i s malým Lukáškem na nedaleké dětské hřiště s tím, že si v blízké hospůdce dáme pivečko, posadíme se na lavečky a pokecáme. Asi 10m od krásnýho novýho hřiště stál "Klub Pepino", kde točili Plzeň, takže nebylo nad čím přemýšlet. Radek s Ladou si ho nechali dát do kelímku, já poctivě do skla a obsluhy jsme se slušně zeptali, jestli si vytoužený zlatý mok můžeme vzít ven. Servírka s důležitým a smrtelně vážným výrazem řekla "ale jenom na vlastní zodpovědnost" a my jsme se pak bavili ještě deset minut tím, co tím sakra myslela a vo co jí jako šlo.

Po prvních dvou vysrknutých deci, zabráni do hovoru, jsme pak ale najednou uslyšeli: "Takže dobrý den, poprosíme vás o vaše občanské průkazy. Asi tušíte proč, že?" No samozřejmě jsme netušili. Dvě strážnice městské policie středního věku nás střelhbitě obeznámily s novou vyhláškou zakazující požívat alkoholické nápoje na dětských hřištích a jaly se ověřovat naše trestní rejstříky. Nedělali jsme problémy, vytáhli šrajtofle a občanky ukázali. Teda až na Radka, který si ji nechal doma :-) S dámami se ale naštěstí dalo bavit, takže taky nedělaly problémy. Navíc jsme byli v silné sestavě: ukecaná Lada s roztomilým kukučem, ukecanej Radek s nevinným kukučem, ukecanej já s mým kukučem a roztomilej Lukášek. Lada se do strážnic pustila s mateřskými problémy, Radek zase nadhodil, jak je ta vyhláška absurdní, ale že naprosto chápe, k čemu je, já jsem jedné ze strážnic pochválil, jak jí ladí prstýnek s reflexní vestou a Lukáškovi stačilo cucat z flašky a neříkat nic - byl z toho pokec na dvacet minut. 

 

Náš smrtící útok a  hypersympatická aura nás nakonec sice osvobodili od povinnosti zaplatit pokutu, ale zápis prý máme. Teď už víme, co servírka myslela "vlastní zodpovědností"..ve Starym Lískovcu asi paří na hřištích pravidelně :) 

Nevím jestli je to v trestním rejstříku, tomu se asi tak v případě přestupků neříká, ale každopádně až si mě příště budou flojdi přes vysílačku zase prolustrovávat, budu mít nejspíš profil pedofila alkoholika :-D

Krátce o H3 Restaurantu

6.4.2011 Večeře v H3 Restaurantu


Dneska jsme byli s Evičkou na pečených žebrech v H3 Restaurantu. Jídlo ani prostředí nic extra, ale HLAVNĚ jsme dostali totálně zmatenou servírku. Kromě toho, že nám donesla žebra, na která měl rezervaci někdo jiný (a další už neměli, takže ti s rezervací měli smůlu), jsme byli autem, takže jsem si musel chtě nechtě dát nealko pivo. Byla žízeň, takže piju...piju...no a když jsem byl tak v půlce, začal jsem si najednou připadat, jako že to "nealko pivo" úplně lehce cítím. Moje předtucha se potvrdila až s doneseným účtem, na kterém stálo 12° Lobkowicz...35Kč.

Jak jsme dorazili domů radši publikovat nebudu. Ještě bych dostal pokutu :-)

Proč pojedu i na další tábor

 12.3.-18.3.2011 Lyžařský tábor Herlíkovice [fotky]

Protože tábory jsou super :-) Jak Evička psala v minulým příspěvku, fakt jsem konečně začal nějak vážněji natáčet a psát bakalářku, takže většinu dní trápím v depresi, že nestíhám :) O víkendech navíc chodím do práce, takže nic extra. Hlavně proto jsem na lyžařský tábor Barevných prázdnin neodjížděl úplně nadšeně, protože to zkrátka byl mínus jeden týden. Slíbil jsem to ale už asi před půlrokem a navíc jsem si letos kvůli tomu udělal instruktorský lyžařský kurz (foto hlavně z večerů zde), takže nebylo cesty zpět...díkybohu :-)

S trojkou (nejmenšími) na svahu

I kdybych bakalářku nestihl a státnice neudělal, týdne v Herlíkovicích litovat nebudu. Jeli jsme ve skvělé sestavě vedoucích Pája (hlavní vedoucí), Kamča (zdravotnice), Radek (instruktor lyžování) a Roman (instruktor snowborďáků). Inspirovat jsme se nechali Cimrmanem a dětičkám jsme jako téma tábora udělali dobytí severního pólu. Přes den se lyžovalo a po večerech se hráli hry, jejichž vyvrcholením bylo zmíněné dobytí a setkání s rozmrzlým Amundsenem (kterýho přesvědčivě zahrál Roman). Většinu času jsem strávil se třetím a prvním družstev (tedy s těmi nejmenšími, nebo nejlepšími), takže to byla taková příjemná rovnováha. Ta byla i mezi námi vedoucími. Parta hodně různých povah, ale se stejným smyslem pro humor zaručovala zábavu na každou noc. Radek nám líčil svoje hrůzostrašné zážitky z nemocničního prostředí, Roman zase svoje zážitky z práce v gaybaru, s Kamčou jsme se dostali k hlubokým filosofickým debatám o tom, jak porno (ne)změnilo pohled na homosexuální dvojice a Pája...s Pájou je sranda vždycky :-) Svou roli hlavního vedoucího zvládla na jedničku. Dlouhé noci jsme pak museli dospávat o poledním klidu (zatímco nezničitelné dětičky samozřejmě lítaly po chodbách), ale stálo to za to.

Nejlepší dojmy mám dva. První je ze sledování toho, jak se ty malý prďolata ve věku šesti až devíti let zlepšujou a umí toho čím dál víc. A ten druhej je z toho, jak se v průběhu tábora měnila atmosféra a stávala se příjemnější a příjemnější. I ti nejdrzejší a nejotravnější puboši časem (nepochybně díky našim skvělým metodám ;-D) zkrotli, začali se zapojovat do her, pomáhat mladším a rozumně se bavit. Já sám jsem měl na rozdíl od Evičky tábory jako dítě moc rád a užíval jsem si je. Když jsem ale dorostl do věku, kdy jsem měl možnost začít jezdit jako vedoucí, přišlo plných jiných zájmů. Možná že o to víc jsem si to teď po několika letech užil, takže na tábor nejedu určitě naposled. V létě už jsem Páji přislíbil svoji službu jako vedoucího taneční specializace a už teď se moc těším.

P.S.: Kromě nových brýlí ještě jedna změna image - konečně jsem si nechal ostříhat vlasy :-) A fest :) Justin Bieber era is over :)

Exkluzivní špagety a otřes mozku

24.02.-1.3.2011 Hory (Ravascletto - Zoncolan) [fotky]

Ondrášek píše bakalářku a nestíhá, takže s psaním přišla bohužel řada na mě :-) Naštěstí se bude jednat jenom o krátké zhodnocení letošní lyžovačky v Itálii.

Zatímco Novotní letošníma Koutama uzavírali lyžařskou sezónu, my jsme se mohli těšit teprve na její vrchol v podobě menšího italského střediska Ravascletto-Zoncolan a pěti dní přejídání v hotýlku Harry's, kde pojem "polopenze" získává nové rozměry.Už loni jsme se rozhodli přesunout se z rakouských Alp do italských a volbu jsme si pochvalovali všichni, včetně našich peněženek. Cesta sice byla o něco delší, ale vzhledem k tomu, že jsme se rozložili do víc aut, dalo se těch zhruba osm hodin přežít. Jediný zádrhel se objevil v Mikulově, kdy jsem si nebyla úplně tak jistá, že mám občanku. Po bližším prohledání kufru se ale doklady našly a odnesla jsem si jenom bouli na hlavě.

Na místo jsme dorazili asi v pět hodin večer. Vybalili jsme, vypili jsme uvítací hafírovicu (kombinace vodky, rumu a měsíc naložených borůvek) a těšili se na večeři, která se pravidelně skládala ze tří chodů - předkrmu vetšinou z těstovin na různý způsob (třeba bolognese) nebo polívky, hlavního jídla v podobě italských masových pokrmů s přílohou (salát, brambory nebo různá vařená zelenina) a jako sladká bodka následovala ještě zmrzlina nebo domácí koláč.

Po uspokojení chuťových pohárků jsme se těšili na lyžování, které nezklamalo a díky azurovému počasí jsme si ho pořádně užili. I když byl Ondrášek letos už asi na čtvrtých horách, po prvním sjezdu prohlásil, že už nikdy nechce jet na český hory - už proto, že nás čtyřdenní permanentka vyšla zhruba o stovku dráž než lyžování v Koutech a výborný italský kafíčko na svahu bylo za euro.

Rozbitej Hynďa po dojezdu

I tak se ale našly slabší chvíle téhle dovolené. Ondrášek zdědil po mamce lepší lyže a tak je chtěl třetí den s Hynďou vyzkoušet ve snow parku na skokáncích a bednách. Vzhledem k tomu, že kluci padali úplně běžně a nikdy jim nic nebylo, tak jsem při nehezky vypadajícímu Hynkovýmu pádu byla celkem klidná. Potom, co jsem ale uviděla lehce krvácející noc a odřenej obličej, už to tak v poho nebylo. Po sesunutí se ze svahu dolů už byl Hynek pěkně oteklej a v půlminutových intervalech opakoval pořad dokola 3 věci: "jak jsem spadl?" "mám asi odřenou hubu že?" a "asi mám otřes mozku, co?"...no měl ho. Do večera se ale naštěstí nějak vzpamatoval a z pádu si odnesl akorát fialovej obličej a zkušenost z CT vyšetření mozku v Brně.

I tak nás ale letošní lyžování rozhodně nezklamalo a navíc jsme díky němu poprvé lehce potrénovali na letošní olympiádu!

JE TO DOMA!!! V Blansku bude Olympiáda!

Neuvěřitelné se stalo skutkem!!! Blansko zvítězilo ve výběrovém řízení a stane se dějištěm příštích zimněletních Olympijských her!!! Dopis, který potvrzuje kandidaturu a další podrobnosti ke stažení na:

http://www.ulozto.cz/8158039/dopis-kandidatovi-pdf

Vzhledem k tomu, že jste - naši přátelé - všichni velice kvalitní sportovci v nespočtu disciplín, doufám, že zamakáte v jarní i zimní přípravě a OH se zúčastníte! Podrobnosti kvalifikace se dozvíte brzo ;-) :-P

Kulinářský den (fotoreportáž)

 21.02.2011: Kulinářský den (Blansko) [fotky]

Jelikož zatím naše nadšení z blogu neutuchá a stále Vás/sebe zásobujeme dalšími a dalšími texty, pro zvolnění jsme se sem rozhodli šoupnout fotoreportáž, u které se stačí dívat a není potřeba číst :-) Všechny fotky jsou klikatelné a zvětšitelné ;-)

Po plese Vídeňky nás čekal nepříjemný víkend. Já jsem musel do práce a Evička se učila. V pondělí jsme oba měli povinnosti, ale ráno jsme se dohodli, že se dají odložit :-) Místo nich jsme si udělali prázdninový den, který jsme strávili vařením. 

Průzkum domácích zásob

Psychická podpora Ori

Kapučo

I Ori si náš Kulinářský den užila

Na snídani se ještě podílel babiččin štrúdl (fakt se to píše s čárkou ty jo!)....

...ale po procházce do obchodu jsme už úřadovali my.

Profesionální kuchařský úchop

Amatérský úchop "držištojakprasekost"

Kulinářské Osvícení

A konečně jeden z výsledných produktů: krémová mrkvičková polévka

Hlavní chod: Italské rizoto s cuketou a gorgonzolou...nevypadá moc vábně, ale byla to mňamka

Když kafíčko, tak stylově

Pauza aneb vařím brilantní gólovou akci

A to už je příprava mého narozeninového dárku pro potenciální švagrovou Kolí :-)

Cíl mise: portugalská národní specialita Pastel de nata

Zformovat formičky, naplnit náplň...

... a nedočkavě čekat.

POVEDLO SE!!!

 

Tak rychle ještě jednu várku. Třeba dopadne ještě ...

... líp :-)

THE END