Bc. Bacík na Vysočině

 5.7.-6.7.2011: Po Vysočině s kočárkem [fotky]

Po více než měsíční pauze je čas na další článek na náš blog. Důvody proč se mezi našimi příspěvky objevilo tohle hluché místo jsou asi všem jasné. Evička toho moc nenapíše a mě zaměstnaly nechuťárny typu "dopsání bakalářky", "absolvování státnic, obhajoby, přijímaček" a podobně. Mňamka.

No abych to shrnul, všechno dopadlo dobře :-) Státnice na Evropkách i na Žurně mám úspěšně za sebou, stejně jako přijímačky na magisterský pro oba dva obory. Obhájení bakalářky naštěstí nebyl vůbec problém a můj dokumentární film Život v rytmu tance obstál se známkou B stejně jako psaná část práce. Na tomhle místě bych ještě jednou rád poděkoval Evičce i Radkovi a Ladě za trpělivost. Bez nich by to nedopadlo tak, jak to dopadlo. O tom, jestli práci někde vystavit úplně veřejně (YouTube?) se ještě s Radkem a s Ladou pobavím.


Úspěšnýma přijímačkama se mně trochu zkomplikovala cesta k titulu na fildě. Magisterský studium totiž můžu přerušit až po prvním semestru, takže teď asi půjdu v klidu studovat zvlášť žurnu i evropky a k dokončení filmu na fildě se SNAD dostanu posléze.

Ale dost o škole...po několikatýdenním sociálním strádání teď musím dohánět sociální i jiný kapitál.Vysokoškolské studium se například velice neblaze projevilo na mé snaze začít poctivě a pravidelně minimálně třikrát týdně běhat. Po opatrných začátcích na podzim přišlo pravidelné navyšování tréninkových dávek od začátku nového roku, které ale bohužel nemělo moc dlouhý trvání a následující graf jasně ukazuje, jak z kopce to s mým tréninkem s blížícími se státnicemi šlo:

Po státnících jsem vyrazil znovu na stadión a zjistil, že je moje fyzička totálně v prdeli a že jsem na tom snad ještě hůř, než když jsem v lednu začínal. K tomu je teď to totálně nechutný vedro, ve kterým mám pocit, že se rozpouštím, takže donutit se obout boty a vyběhnout je opravdu náročný. Ale tak třeba se do toho zase nějak pomalu dostanu. Každopádně jsem začal znovu chodit do práce, Evička teď dělá v Invii a náš život se pomalu vrací do normálních kolejí :-)

O státních svátcích jsme si teď odskočili za našima a Hynkem na chalupu na Vysočinu. Společně s rodinnýma známýma Havířovýma jsme vyrazili na dva výlety. Jeden měl být dlouhý pět kiláků, druhý zhruba osm. Díky různým peripetiím a dobrovolným oklikám jsme ale nakonec nachodili víc než šestnáct oba dva dny. A to podotýkám, že jsme po polňačkách a lesních cestách tlačili Havířovic kočár, případně nesli malou Lindu jenom tak. Fotky jsou asi lepší než popis :-)


No a aby tenhle lehce rozjížděcí a nudný příspěvek měl taky nějakou informační hodnotu, musím si postěžovat, jak trapný filmy v letošním roce jsou. Od 1.1. sleduju (teda ne jako filmy, ale recenze apod.) VŠECHNY premiéry v běžné distribuci  u nás v ČR a podle mýho názoru, stojí za vidění zatím tak možná tři filmy, který můžu doporučit (plakátky jsou klikatelný odkazy na film):

Jinak je to ale bída a děs, utápění ve schematičnosti, předvidatelných koncích, nudných zápletkách...no škoda mluvit. Skóre ještě můžou zlepšit tyhle snímky, který mám v hledáčku, ale zatím nebyl čas nebo tak nějak:

Uvidíme, jak dopadne novej Harry Potěr...ale moc šancí bych tomu nedával :-)
Teď odjíždím na dva týdny skoro na tábor jako vedoucí, takže asi tušíte, o čem bude další článek. Do té doby se mějte famfárově :-))