Mokro na horách, tropy na koncertě

10.02.2011: Hory (Kouty nad Desnou)
16.02.2011: Koncert Buena Vista (Brno)

Uffff to byl zase týden :-) Ve čtvrtek 10.2. jsme s Novotnýma vyrazili na hory. Rozhodli jsme se, že otestujeme nový ski areál v Koutech nad Desnou. Vyrazit jsme museli bohužel až odpoledne kvůli mé bakalářské schůzce, která se nakonec vůbec nekonala... no nevadí. Cesta v pohodě, celou dobu svítilo sluníčko a na nebi nebyl ani mráček. Jediná chybka byl můj řidičák, kterej zůstal ležet v Líšni a tak jsme se museli vracet, čímž jsem si vysloužil posměch po zbytek cesty. Asi po hodině ho naštěstí zmírnila Evička, která pro změnu zapomněla sváču, se kterou se celý dopoledne dělala. Ještěže Betty s Peťou jezdí tak dobře vybavení a nejsou škrti. Rozdělili se s náma o svou večeři. Večer jsme ještě stihli procházku k areálu, abychom zjistili, že bydlíme asi 300m od něj - paráda.

První lyžovací den už taková paráda nebyl. Od rána mrholilo a po obědě toho začalo padat ještě víc. Na sjezdovce jsme zůstali víceméně sami a stav počasí Betty trefně označila jako "regulérní chcanec". Na chatu jsme se večer vrátili totálně promočení. Oblečení jsme vykroutili (doslova), rozvěsili po topeních a s vědomím toho, že se do něj budeme muset zítra oblíct a jít zmokat podruhé, jsme se radši rozhodli, že se nemá cenu kontrolovat a pořádně paříme. V přízemí chaty byl hospůdka s točeným Šerákem a na pokojích jsme samozřejmě kromě společenských her měli taky nechutně moc chlastu :) Peťa mi navíc duchapřítomně oznámil, že bych se do toho měl opřít, protože v neděli budu řídit a poslední večer si už tolik neužiju...poslechl jsem :)

Další den se ale díkybohu vyčasilo, takže to nakonec nebyla taková hrůza. Ledové plotny na svahu vyvážil fakt, že jsem mohl testovat nejlepší letošní modely lyží zadarmo. Evička si náladu zase zvedala typicky dámským obědem v podobě čočkové polívky, knedlíků plněných masem, zelím a pivíčka...romantika (viz fotky na Picase).

Ani poslední večer jsme nezanedbali. Děti měli na sjezdovce další den karneval a naše parta šla hromadně za krajíce chleba - byli jsme pořádně namazaní :) ...No prostě supr hory. Příští rok vyrážíme znovu.

A abychom pořád jenom nepařili, tak jsme ve středu vyrazili s našima na kulturu. Buena Vista se tentokrát přesunuli přímo do Brna, takže jsme podnikli svůj druhý pokus o to vidět a slyšet jejich koncert (jak dopadl ten minulý tady: http://postdecadentminds.blogspot.com/2009/02/jak-jsme-nejeli-na-buena-vistu-aneb.html).

Sněhová kalamita tentokrát nenastala, a tak jsme na Brněnské výstaviště dojeli v pohodě. Koncert neměl chybu a k dokonalé atmosféře (míchaly se koktejly a lidi všude kolem tancovali salsu) chybělo už jenom trochu hezčí prostředí. Kubánci různého věku od cca čtyřiceti do devadesáti hráli i zpívali jako o život písně známé i neznámé. Neustále komunikovali s publikem, trsali a někdy třeba i vytáhli lidi na pódium, aby si mezi nimi zatančili. S mojitem v ruce jsme si to užili na max a aby vám nebylo líto, že jste tam nebyli s náma, tady je taková malá ochutnávka (staršího data):

České slevové šílenství

Dřív než napíšeme o tom, jak jsme si užili hory s Betty a s Peťou a jaký byl koncert Buena Vista (vyrážíme dnes večer), bych sem rád hodil jenom takovou minipoznámku k současnému hypu serverů nabízejících slevy.

Tyhle servery nejsou český vynález (v USA je například nejznámější Groupon.com). Jejich popularita se u nás rapidně zvýšila s úspěchem stránky Slevomat.cz, která si dodnes drží pozici české jedničky v této oblasti. V posledních týdnech se vyrojily desítky podobně fungujících webů a napodobenin, které si rychle získávají tisíce uživatelů. Některé z nich navíc chytře využívají sociální sítě, takže než jsem si je zablokoval, plnila se má facebooková zeď hláškami třeba o tom, jak je skvělé, že si můj kamarád XY vydělal neuvěřitelnou sumu deseti korun českých.

Co mi na téhle mánii vadí? Jako člověk, který studuje žurnalistiku a zajímá se o média i marketing se samozřejmě už jenom ze zajímavosti na nějakou reklamu občas i dobrovolně podívám. Ne však kvůli nabízenému produktu/službě, ale kvůli tomu JAK je tento produkt nabízen. Tohle moje pozorování probíhá výhradně ve formě listování v časopisech, novinách, chození po ulici a sledování televize. Zkrátka při činnostech, u kterých nemůžu množství reklam nijak sám ovlivnit. Co je to internetová reklama prakticky nevím, protože díky několikaletému vyvtáření blokovacích filtrů ve Firefoxu ji už nevídám (a musím říct, že když pak spatřím třeba Facebook nebo jiné známé weby na cizím počítači, nestačím se divit).

I bez internetové reklamy se ale na mě (a na vás) denně valí stovky reklam, kterým nejde uniknout. Největší starostí jejich tvůrců a zadavatelů je způsob, jak upoutat vaši pozornost; jak vás přesvědčit, abyste si ten plakátek v šalině přečetli a místo toho nečuměli na bagry u České (protože jen máloco je zajímavější než velikánský bagřík :)). Slevové servery jsou v tomhle kontextu neuvěřitelně inovativní způsob podávání reklamy. Funguje totiž tak, že lidé dobrovolně tráví svůj volný čas tím, že si chodí číst reklamy. Díky chytré kličce o těchto reklamách nepřemýšlejí jako o reklamách, ale o slevách. Smysl jakékoliv slevy je ale samozřejmě zvýšit zisk a udělat reklamu. Člověk nemusí být génius, aby chápal, že když někdo podniká, nikdy dobrovolně neudělá něco, z čeho nebude v závěru profitovat. Na hlavní stránce Slevomatu se nachází věta "Ušetřili jste: 273 975 978 Kč," která má návštěvníkům webu zdůraznit, jak výhodný Slevomat je. Tohle úctyhodné číslo je mnohem zajímavější, když se zamyslíte nad tím, jak dlouho Slevomat funguje a jaký zisk už pomohl generovat. A nejde jenom o peníze. Některé servery požadují po svých uživatelích registraci, díky které získají jejich kontaktní údaje, které pak mohou použít na posílání svých reklam až do jejich emailových nebo dokonce poštovních schránek. Když nám o víkendu na svahu v Koutech nalil týpek ze Seatu zadarmo nějakej teplej koktejl, chtěl za oplátku vyplnit kartičku s telefonním číslem, mailem, věkem, jménem a adresou. Když jsem se zdráhal a jako důvod jsem uvedl holý fakt, že prostě nerad poskytuju osobní údaje a že mu nevyplním nic jinýho než svůj mail na spamy, neváhal s odpovědí: "Tak to úplně chápu. Děláte dobře." Holt ví, co se s těmi údaji pak děje...to mluví za vše :)

Nechci tuhle novou českou mánii odsuzovat a tvrdit, že se díky ní nedá najít rozumná sleva a ušetřit. Pro mě je ale 90% inzerovaných produktů nezajímavých a tak nebudu dobrovolně trávit svůj volný čas sledováním dalších reklam. Až se někde objeví padesáti procentní sleva na notebook za třicet tisíc, dejte mi vědět. Do té doby se bez slevových agregátů obejdu. Stejně jako bez řízku za padesát místo za stovku.

Blansko oznámilo kandidaturu na pořádání Olympijských her!!!

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Blansko opravdu bylo přijato jako kandidát na pořádání 12. Olympijských her. Právě dnes Blansko prostřednictvím předsedy Českého olympijského výboru Prokopa Balóna potvrdilo kandidaturu!!! Oficiální potvrzení kandidatury čtěte zde: http://www.uloz.to/7723003/zadost-o-kandidaturu-pdf.

Konkurence je tvrdá. Dalšími kandidáty jsou Vancouver, Pyeong Chang a Salzburg, ale šanci máme a když se to povede, VY - vrcholoví sportovci budete moct na Olympiádu v domácím prostředí. Tak držte palce! :-)

BSBS: Blanenský Sousedský Bál Sucks!!!

29.01.2011: Ples (Boskovice)
02.02.2011: Grand Restaurant Festival (Brno)
04.02. 2011: Sousedský bál (Blansko)

Minulý týden jsme měli celkem napilno. Stihli jsme dva plesy, závěrečné pokračovací taneční a jako bonus skvělý gurmánský zážitek.

V poslední lednovou sobotu jsme s Lipčou a Pájou vyrazili na Ples města Boskovice. Očekávání téhle akce byla veliká hned z několika důvodů. V první řadě se tenhle ples stal hned po loňské návštěvě naším nejoblíbenějším. Konkurovat mu může snad jedině akce našeho gymplu, ale to už asi ani není ples, nýbrž regulérní ožíračka, ke které hraje pěkná muzika. Proč se nám v Boskovicích tak líbilo? V první řadě proto, že kapela hrála (nefalešně!) všechny možné tance. Pořádně jsme si zatrsali a dokonce se hned od začátku večera nikdy nestalo, že by byl parket prázdný. Skvělá sváteční atmosféra, přiopilá boskovická smetánka a honosná tombola, ve které jsme vyhráli netbook v ceně skoro devíti tisíc.

Letošního plesu jsme se trochu báli, protože se původně měl přesunout z našeho domácího prostředí Skleníku (kde léta učíme taneční a vystupujeme) do Westernového městečka. Tohle WTF bylo naštěstí brzy napraveno a organizátoři tuhle inovaci zrušili. Přesto aspoň změnili kapelu (která nakonec hrála taky pěkně) a na balkóně místo cimbálky vyzpěvovali tři chlapíci, co si v sombrérech hráli na Mexičany. Byli jsme skeptičtí, ale když nám na požádání zahráli salsu, my jsme mohli rozjet casino a pánové přišli i s nástroji až k nám, pookřáli jsme. Hudba byla sice pekelně rychlá, ale potlesk přihlížejících jsme sklidili :-) Nevšední zážitek jsme díky tomu připravili nejenom jim, ale taky Páji, na kterou nezbyl chlap do páru, takže nás sledovala od stolu. Když jsme skončili, svítily jí očička a nadšeně hlásila, že zvenku to nikdy neviděla a jak pěkně to vypadá :-) Trochu větším zklamáním byla tombola. Hlavní ceny byly opět luxusní (od televize až po iPad), nicméně to trochu vypadalo, že si je rozdali "známí". Ale třeba to byla jenom VELKÁ náhoda. Každopádně kdybychom věděli, co zažijeme o týden později, nenapadlo by nás stěžovat si ani omylem.

V pátek večer jsme se s Evičkou v klidu učili, když zazvonil telefon, kterým nám naši oznámili, že dva lidi z jejich party onemocněli a tak nemohli dorazit na Sousedský bál - ples, který by měl být jakousi blanenskou obdobou toho Boskovického. Já už mám tancování za celý podzim a zimu celkem dost, ale když jsem Evičce oznámil, že se mně úplně nechce, vypadala, že se rozbrečí. V duchu jsem zvážil varianty "unavenost na plese" vs. "páteční večer s depresí" a bylo jasno. Umyl jsem hlavu, uvázal kravatu, zapnul manžetový knoflíčky a během půl hodiny jsme vyrazili....A to, co přišlo, bylo PEKLO!! Na ples jsme se dostali zhruba v 10, když právě probíhalo asi dvacetiminutové vystoupení chlapíků, kteří na chůdách předváděli nějakou pohádku vylidněnému sálu. Ani další vystoupení nestály za nic, protože se jednalo o naše "oblíbené" stepaře a podobně. Jenom hvězdné půlhodinové vystoupení Petra Nagyho ušlo. V malém sála hrála víceméně stejná hudba jako v tom velkém a pokud jsme si mysleli, že si aspoň jednou zatancujeme waltz nebo třeba cha-chu, byli jsme brzo vyvedeni z omylu. Jednou hrálo něco, na co se dal tancovat jive, ale v sále plném lidí, kteří se neškodně kroutili ve skupinkách, bychom asi příliš vyčnívali. Lístky do tomboly byly písmena od A do Z a ke každému z nich ještě 200 čísel. 5200 lístků...děkuju pěkně; na Sousedský bál už nikdy :) Sakra i ten řízek s bramborovým salátem měli v Boskovicích lepší! Na závěr v rámci objektivnosti musím přiznat, že je možná chyba v nás. Blanenští spoluobčané se tvářili nadšeně a při vystoupeních brakedancerů, kteří se to učí tak maximálně dva roky, jsem okolo sebe slyšel nadšené "jeeej" a "fííííha" a "ty brďo, tomu to jde."

No nic. Abych článek zakončil nějak pozitivně, posunu se v kalendáři zase trochu nazpět. Ve středu jsme se s našima zúčastnili Grand Restaurant Festivalu. Z brněnských top restaurací jsme nakonec zvolili kvůli prostředí i kvůli nabídce jídel Restaurant Hansen. Po příchodu do Besedního domu nás zbavili kabátů a usadili do křesílko-židlí a my jsme se mohli (se skleničkou sektu v ruce) kochat krásným neorenesančním interiérem. Prvního chodu jsme se báli nejvíc, ale zároveň nás nejvíc překvapil. Filátko punkevního pstruha na hnědém másle, kroupové rizoto s čerstvou majoránkou a jemná křenová omáčka byla sice zvláštní, ale výborná a jemná kombinace, na které jsme si moc pochutnali. Gurmánský vrchol večera přišel poté. Telecí líčko dušené na víně se rozpadalo na jazyku a kořenová zelenina konfitovaná v másle s cibulovým pyré a fines herbes byly už jenom bonus. Vepřové karé zapečené ve smetanových bramborách s tymiánem a domácí nakládané houby už druhý chod překonat nemohly, ale pochutnali jsme si i tak. Je potřeba dodat, že ke každému chodu byly dvě deci různých vín (víno z vinné školy Valtice velice překvapilo), takže dezert v podobě pečené švestky se žloutkovým krémem a makovým nočkem už jsme jedli značně navátí. Evička už prý nevnímala :-) No prostě skvělý večer. Festivalu se v Brně účastní asi šest restaurací a celá akce trvá až do 15. února. Nevím, jak je to s obsazeností, ale pokud máte rádi nevšední zážitky a dobré jídlo, doporučujeme všema deseti.