29.01.2011: Ples (Boskovice)
02.02.2011: Grand Restaurant Festival (Brno)
04.02. 2011: Sousedský bál (Blansko)
Minulý týden jsme měli celkem napilno. Stihli jsme dva plesy, závěrečné pokračovací taneční a jako bonus skvělý gurmánský zážitek.
V poslední lednovou sobotu jsme s Lipčou a Pájou vyrazili na Ples města Boskovice. Očekávání téhle akce byla veliká hned z několika důvodů. V první řadě se tenhle ples stal hned po loňské návštěvě naším nejoblíbenějším. Konkurovat mu může snad jedině akce našeho gymplu, ale to už asi ani není ples, nýbrž regulérní ožíračka, ke které hraje pěkná muzika. Proč se nám v Boskovicích tak líbilo? V první řadě proto, že kapela hrála (nefalešně!) všechny možné tance. Pořádně jsme si zatrsali a dokonce se hned od začátku večera nikdy nestalo, že by byl parket prázdný. Skvělá sváteční atmosféra, přiopilá boskovická smetánka a honosná tombola, ve které jsme vyhráli netbook v ceně skoro devíti tisíc.
Letošního plesu jsme se trochu báli, protože se původně měl přesunout z našeho domácího prostředí Skleníku (kde léta učíme taneční a vystupujeme) do Westernového městečka. Tohle WTF bylo naštěstí brzy napraveno a organizátoři tuhle inovaci zrušili. Přesto aspoň změnili kapelu (která nakonec hrála taky pěkně) a na balkóně místo cimbálky vyzpěvovali tři chlapíci, co si v sombrérech hráli na Mexičany. Byli jsme skeptičtí, ale když nám na požádání zahráli salsu, my jsme mohli rozjet casino a pánové přišli i s nástroji až k nám, pookřáli jsme. Hudba byla sice pekelně rychlá, ale potlesk přihlížejících jsme sklidili :-) Nevšední zážitek jsme díky tomu připravili nejenom jim, ale taky Páji, na kterou nezbyl chlap do páru, takže nás sledovala od stolu. Když jsme skončili, svítily jí očička a nadšeně hlásila, že zvenku to nikdy neviděla a jak pěkně to vypadá :-) Trochu větším zklamáním byla tombola. Hlavní ceny byly opět luxusní (od televize až po iPad), nicméně to trochu vypadalo, že si je rozdali "známí". Ale třeba to byla jenom VELKÁ náhoda. Každopádně kdybychom věděli, co zažijeme o týden později, nenapadlo by nás stěžovat si ani omylem.
V pátek večer jsme se s Evičkou v klidu učili, když zazvonil telefon, kterým nám naši oznámili, že dva lidi z jejich party onemocněli a tak nemohli dorazit na Sousedský bál - ples, který by měl být jakousi blanenskou obdobou toho Boskovického. Já už mám tancování za celý podzim a zimu celkem dost, ale když jsem Evičce oznámil, že se mně úplně nechce, vypadala, že se rozbrečí. V duchu jsem zvážil varianty "unavenost na plese" vs. "páteční večer s depresí" a bylo jasno. Umyl jsem hlavu, uvázal kravatu, zapnul manžetový knoflíčky a během půl hodiny jsme vyrazili....A to, co přišlo, bylo PEKLO!! Na ples jsme se dostali zhruba v 10, když právě probíhalo asi dvacetiminutové vystoupení chlapíků, kteří na chůdách předváděli nějakou pohádku vylidněnému sálu. Ani další vystoupení nestály za nic, protože se jednalo o naše "oblíbené" stepaře a podobně. Jenom hvězdné půlhodinové vystoupení Petra Nagyho ušlo. V malém sála hrála víceméně stejná hudba jako v tom velkém a pokud jsme si mysleli, že si aspoň jednou zatancujeme waltz nebo třeba cha-chu, byli jsme brzo vyvedeni z omylu. Jednou hrálo něco, na co se dal tancovat jive, ale v sále plném lidí, kteří se neškodně kroutili ve skupinkách, bychom asi příliš vyčnívali. Lístky do tomboly byly písmena od A do Z a ke každému z nich ještě 200 čísel. 5200 lístků...děkuju pěkně; na Sousedský bál už nikdy :) Sakra i ten řízek s bramborovým salátem měli v Boskovicích lepší! Na závěr v rámci objektivnosti musím přiznat, že je možná chyba v nás. Blanenští spoluobčané se tvářili nadšeně a při vystoupeních brakedancerů, kteří se to učí tak maximálně dva roky, jsem okolo sebe slyšel nadšené "jeeej" a "fííííha" a "ty brďo, tomu to jde."
No nic. Abych článek zakončil nějak pozitivně, posunu se v kalendáři zase trochu nazpět. Ve středu jsme se s našima zúčastnili Grand Restaurant Festivalu. Z brněnských top restaurací jsme nakonec zvolili kvůli prostředí i kvůli nabídce jídel Restaurant Hansen. Po příchodu do Besedního domu nás zbavili kabátů a usadili do křesílko-židlí a my jsme se mohli (se skleničkou sektu v ruce) kochat krásným neorenesančním interiérem. Prvního chodu jsme se báli nejvíc, ale zároveň nás nejvíc překvapil. Filátko punkevního pstruha na hnědém másle, kroupové rizoto s čerstvou majoránkou a jemná křenová omáčka byla sice zvláštní, ale výborná a jemná kombinace, na které jsme si moc pochutnali. Gurmánský vrchol večera přišel poté. Telecí líčko dušené na víně se rozpadalo na jazyku a kořenová zelenina konfitovaná v másle s cibulovým pyré a fines herbes byly už jenom bonus. Vepřové karé zapečené ve smetanových bramborách s tymiánem a domácí nakládané houby už druhý chod překonat nemohly, ale pochutnali jsme si i tak. Je potřeba dodat, že ke každému chodu byly dvě deci různých vín (víno z vinné školy Valtice velice překvapilo), takže dezert v podobě pečené švestky se žloutkovým krémem a makovým nočkem už jsme jedli značně navátí. Evička už prý nevnímala :-) No prostě skvělý večer. Festivalu se v Brně účastní asi šest restaurací a celá akce trvá až do 15. února. Nevím, jak je to s obsazeností, ale pokud máte rádi nevšední zážitky a dobré jídlo, doporučujeme všema deseti.
Žádné komentáře:
Okomentovat