České slevové šílenství

Dřív než napíšeme o tom, jak jsme si užili hory s Betty a s Peťou a jaký byl koncert Buena Vista (vyrážíme dnes večer), bych sem rád hodil jenom takovou minipoznámku k současnému hypu serverů nabízejících slevy.

Tyhle servery nejsou český vynález (v USA je například nejznámější Groupon.com). Jejich popularita se u nás rapidně zvýšila s úspěchem stránky Slevomat.cz, která si dodnes drží pozici české jedničky v této oblasti. V posledních týdnech se vyrojily desítky podobně fungujících webů a napodobenin, které si rychle získávají tisíce uživatelů. Některé z nich navíc chytře využívají sociální sítě, takže než jsem si je zablokoval, plnila se má facebooková zeď hláškami třeba o tom, jak je skvělé, že si můj kamarád XY vydělal neuvěřitelnou sumu deseti korun českých.

Co mi na téhle mánii vadí? Jako člověk, který studuje žurnalistiku a zajímá se o média i marketing se samozřejmě už jenom ze zajímavosti na nějakou reklamu občas i dobrovolně podívám. Ne však kvůli nabízenému produktu/službě, ale kvůli tomu JAK je tento produkt nabízen. Tohle moje pozorování probíhá výhradně ve formě listování v časopisech, novinách, chození po ulici a sledování televize. Zkrátka při činnostech, u kterých nemůžu množství reklam nijak sám ovlivnit. Co je to internetová reklama prakticky nevím, protože díky několikaletému vyvtáření blokovacích filtrů ve Firefoxu ji už nevídám (a musím říct, že když pak spatřím třeba Facebook nebo jiné známé weby na cizím počítači, nestačím se divit).

I bez internetové reklamy se ale na mě (a na vás) denně valí stovky reklam, kterým nejde uniknout. Největší starostí jejich tvůrců a zadavatelů je způsob, jak upoutat vaši pozornost; jak vás přesvědčit, abyste si ten plakátek v šalině přečetli a místo toho nečuměli na bagry u České (protože jen máloco je zajímavější než velikánský bagřík :)). Slevové servery jsou v tomhle kontextu neuvěřitelně inovativní způsob podávání reklamy. Funguje totiž tak, že lidé dobrovolně tráví svůj volný čas tím, že si chodí číst reklamy. Díky chytré kličce o těchto reklamách nepřemýšlejí jako o reklamách, ale o slevách. Smysl jakékoliv slevy je ale samozřejmě zvýšit zisk a udělat reklamu. Člověk nemusí být génius, aby chápal, že když někdo podniká, nikdy dobrovolně neudělá něco, z čeho nebude v závěru profitovat. Na hlavní stránce Slevomatu se nachází věta "Ušetřili jste: 273 975 978 Kč," která má návštěvníkům webu zdůraznit, jak výhodný Slevomat je. Tohle úctyhodné číslo je mnohem zajímavější, když se zamyslíte nad tím, jak dlouho Slevomat funguje a jaký zisk už pomohl generovat. A nejde jenom o peníze. Některé servery požadují po svých uživatelích registraci, díky které získají jejich kontaktní údaje, které pak mohou použít na posílání svých reklam až do jejich emailových nebo dokonce poštovních schránek. Když nám o víkendu na svahu v Koutech nalil týpek ze Seatu zadarmo nějakej teplej koktejl, chtěl za oplátku vyplnit kartičku s telefonním číslem, mailem, věkem, jménem a adresou. Když jsem se zdráhal a jako důvod jsem uvedl holý fakt, že prostě nerad poskytuju osobní údaje a že mu nevyplním nic jinýho než svůj mail na spamy, neváhal s odpovědí: "Tak to úplně chápu. Děláte dobře." Holt ví, co se s těmi údaji pak děje...to mluví za vše :)

Nechci tuhle novou českou mánii odsuzovat a tvrdit, že se díky ní nedá najít rozumná sleva a ušetřit. Pro mě je ale 90% inzerovaných produktů nezajímavých a tak nebudu dobrovolně trávit svůj volný čas sledováním dalších reklam. Až se někde objeví padesáti procentní sleva na notebook za třicet tisíc, dejte mi vědět. Do té doby se bez slevových agregátů obejdu. Stejně jako bez řízku za padesát místo za stovku.