Exkluzivní špagety a otřes mozku

24.02.-1.3.2011 Hory (Ravascletto - Zoncolan) [fotky]

Ondrášek píše bakalářku a nestíhá, takže s psaním přišla bohužel řada na mě :-) Naštěstí se bude jednat jenom o krátké zhodnocení letošní lyžovačky v Itálii.

Zatímco Novotní letošníma Koutama uzavírali lyžařskou sezónu, my jsme se mohli těšit teprve na její vrchol v podobě menšího italského střediska Ravascletto-Zoncolan a pěti dní přejídání v hotýlku Harry's, kde pojem "polopenze" získává nové rozměry.Už loni jsme se rozhodli přesunout se z rakouských Alp do italských a volbu jsme si pochvalovali všichni, včetně našich peněženek. Cesta sice byla o něco delší, ale vzhledem k tomu, že jsme se rozložili do víc aut, dalo se těch zhruba osm hodin přežít. Jediný zádrhel se objevil v Mikulově, kdy jsem si nebyla úplně tak jistá, že mám občanku. Po bližším prohledání kufru se ale doklady našly a odnesla jsem si jenom bouli na hlavě.

Na místo jsme dorazili asi v pět hodin večer. Vybalili jsme, vypili jsme uvítací hafírovicu (kombinace vodky, rumu a měsíc naložených borůvek) a těšili se na večeři, která se pravidelně skládala ze tří chodů - předkrmu vetšinou z těstovin na různý způsob (třeba bolognese) nebo polívky, hlavního jídla v podobě italských masových pokrmů s přílohou (salát, brambory nebo různá vařená zelenina) a jako sladká bodka následovala ještě zmrzlina nebo domácí koláč.

Po uspokojení chuťových pohárků jsme se těšili na lyžování, které nezklamalo a díky azurovému počasí jsme si ho pořádně užili. I když byl Ondrášek letos už asi na čtvrtých horách, po prvním sjezdu prohlásil, že už nikdy nechce jet na český hory - už proto, že nás čtyřdenní permanentka vyšla zhruba o stovku dráž než lyžování v Koutech a výborný italský kafíčko na svahu bylo za euro.

Rozbitej Hynďa po dojezdu

I tak se ale našly slabší chvíle téhle dovolené. Ondrášek zdědil po mamce lepší lyže a tak je chtěl třetí den s Hynďou vyzkoušet ve snow parku na skokáncích a bednách. Vzhledem k tomu, že kluci padali úplně běžně a nikdy jim nic nebylo, tak jsem při nehezky vypadajícímu Hynkovýmu pádu byla celkem klidná. Potom, co jsem ale uviděla lehce krvácející noc a odřenej obličej, už to tak v poho nebylo. Po sesunutí se ze svahu dolů už byl Hynek pěkně oteklej a v půlminutových intervalech opakoval pořad dokola 3 věci: "jak jsem spadl?" "mám asi odřenou hubu že?" a "asi mám otřes mozku, co?"...no měl ho. Do večera se ale naštěstí nějak vzpamatoval a z pádu si odnesl akorát fialovej obličej a zkušenost z CT vyšetření mozku v Brně.

I tak nás ale letošní lyžování rozhodně nezklamalo a navíc jsme díky němu poprvé lehce potrénovali na letošní olympiádu!